PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se bez mučení, že podobně provedené nahrávky z tohoto žánru to mají u mě velmi často docela snadné. Patřičně našlápnutý grindcore, navíc odehrán s velikou chutí a upřímným zápalem by měl být ve své podstatě už dosti ohraným modelem, ale z nějakého důvodu tomu tak stále není.
Typickým příkladem tohoto přístupu jsou i nesmlouvaví WAKE z kanadského Calgary. Jejich čtvrté album totiž přesně do puntíku splňuje všechny nároky kladené na takovou přesně zacílenou žánrovou nahrávku. Nechybí ji ani úvodní pomalejší a potemnělý rozjezd („Exhumation“). Ten samozřejmě slouží coby roznětka následující smršti v podobě titulní skladby, která pak pokračuje de facto až do samotného závěru.
Rejstřík rychlých temp je v rámci možností, co nejpestřejší. Sypačky alternují v různých polohách, mezi něž jsou ve vhodných momentech implantovány všemožné přechody a skutečně jen velmi lehce vydechující pasáže. Kanaďané předvádějí intenzivní drtící divadlo, v ničem si v tomto směru nezadávající se žánrovými titány, které můžeme hledat hlavně v zemi tří korunek.
V takovéto konstelaci pochopitelně nelze očekávat přehnanou stopáž jednotlivých skladeb. Ta v naprosté většině případů nepřekročí hranici tří minut, přesto však jednotlivé drtící položky disponují schopností účelně naložit i s omezeným časovým prostorem. Svému napomáhají i vskutku hutně znějící kytary, jejichž zatěžkaný zvuk však velmi často otevře masivní městskou bránu, aby do svých útrob nechal projet nejeden atmosférický kytarový motiv. Vůbec kytarová hra velmi často, sice nepříliš okázale, avšak jistě inklinuje i k blackmetalové misantropii, což dodává „Misery Rites“ vskutku vydatnou šťávu.
Nejpůsobivěji se tak děje ve skladbách delší stopáže („Paradigm Lost“ a „Burial Ground“). První ve svém nádechu k závěrečnému finále zaútočí nefalšovaným černěkovovým kytarovým riffem a druhá patřičně temným a zlověstným způsobem uzavírá tuto intenzivní nahrávku. Skupina na více než 7minutové ploše pěkně zrekapituluje vše předtím slyšené a ještě pořádně přiloží pod kotel s nápisem atmosféra. Právě zde se choutky k blackmetalovému běsnění asi nejvíce prolínají s grindovou přímočarostí a nutno říct, že to funguje náramně.
Navážu-li na myšlenky z úvodu této recenze. Máme tady co dělat s něčím, co již v minulosti mnohokrát zafungovalo, co už jen těžko nějakým výrazným způsobem překvapí a co však, pokud do toho interpret dá vše a to ještě vylepší špetkou nějakého toho experimentu, bude opět značit, že zkrátka a jasně není co řešit. V případě čtvrtého alba kanadských WAKE to platí dvojnásob!
Vysoce kvalitní grind, kterému nechybí ani zlověstná atmosféra a odstín černého kovu.
8 / 10
Reid Gennutt
- basa
Josh Bueckert
- bicí
Arjun Gill
- kytara
Rob LaChance
- kytara
Kyle Ball
- vokály
1. Exhumation
2. Misery Rites
3. Embers
4. Rot
5. Paradigm Lost
6. Exile
7. Rumination
8. Bitter Winter
9. Burial Ground
Thought From Descent (2022)
Confluence (EP) (2020)
Devouring Ruin (2020)
Misery Rites (2018)
Sowing the Seeds of a Worthless Tomorrow (2016)
False (2013)
Leeches (2011)
Surrounded by Human Filth (EP) (2010)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Translation Loss Records
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.